kubicaPo několika publikacích o Horstu Bienekovi a Otu Filipovi předložil Jan Kubica, filolog a lektor na Ústavu cizích jazyků na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 2016 další studii k oběma jmenovaným autorům. Už samotný Ota Filip je vděčný předmět vědeckého výzkumu – nejen vzhledem ke svému napínavému životnímu příběhu, který sám mnohokrát literárně reflektoval, z filologického pohledu také pro pozoruhodnou změnu jazyka, v němž publikuje (z češtiny do němčiny, srov. např. Alfrun Kliems: Im Stummland. Zum Exilwerk von Libuše Moníková, Jiří Gruša und Ota Filip. Frankfurt a. M.: Peter Lang Publishing, 2002; Massum Faryar: Fenster zur Zeitgeschichte – eine monographische Studie zu Ota Filip und seinem Werk. Berlin: Mensch & Buch Verlag, 2005; Renata Cornejo: Heimat im Wort: Zum Sprachwechsel der deutsch schreibenden tschechischen Autorinnen und Autoren nach 1968. Eine Bestandsaufnahme. Wien: Praesens Verlag, 2010). 

Zájem Jana Kubicy se nyní ale zaměřuje na jiné záležitosti. Chce čtenářům přiblížit zaniklý svět, který padl za oběť nacionalistickým excesům 20. století: Život ve 30. a 40. letech dvacátého století v multikulturních regionech střední Evropy na základě autobiografických próz německy píšících autorů – Ota Filip, Horst Bienek a další (jak zní titul knihy). Biografie a díla obou autorů Oty Filipa a Horsta Bieneka (oba se narodili v roce 1930) se pro Kubicův záměr hodí obzvlášť dobře: Bienekovo rodiště Gleiwitz/Gliwice/Hlivice (dnes v Polsku) a rodiště Oty Filipa, Moravská Ostrava/Mährisch-Ostrau v České republice, nejsou od sebe vzdálena ani 80 kilometrů. Jako děti a dospívající ovšem oba žili v dnes již neexistujích státech: Horst Bienek jako občan Horního Slezska, které zůstalo na základě plebiscitu v roce 1920 v Německé říši, po roce 1945 se ale stalo součástí Polska, zatímco Moravská Ostrava byla v době dětství Oty Filipa součástí Československa založeného v roce 1918, od 15. března 1939 náležela k Protektorátu Čechy a Morava pod nadvládou nacistického Německa a po konci války opět patřila k Československu.

Pokračování na: www.ipsl.cz.

Anna Knechtel (Institut pro studium literatury)

Recenzi přeložil Lukáš Motyčka 

 

obálka knihyPorevoluční tvorba Jana Švankmajera je cele spojena s producentem Jaromírem Kallistou a jeho firmou Athanor. Bez Kallistova úsilí by Švankmajerovy filmy sotva vznikly. Jenže Kallista (v prosinci letošního roku oslaví osmdesátiny) trvale zůstává v jeho stínu, což dokládá i minimum článků, které o něm byly publikovány – Bohdan Karásek přispěl do Cinepuru, Vojtěch Rynda do Instinktu a Petr Bilík do Iluminace. A právě Bilík, společně s Janem Černíkem, o něm nyní vydal celou knihu. Nazývá se Filmař Jaromír Kallista a tvoří ji rozsáhlý jednolitý rozhovor. Vydaly ji společnými silami Akademie múzických umění v Nakladatelství AMU a Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, odkud oba autoři pocházejí.

Bilík, jenž rozmlouvání přišel na chuť již v monografické práci o význačném českém režiséru Ladislavu Helgovi (kde se interwiev s tvůrcem stává nedílnou součástí teoretického pojednání), zjevně zastává názor, že vzpomínky – neboli vědecky nazváno orální historie (oral history) – mohou leckdy přiblížit privátní osudy, dobové klima i dilemata nápaditěji nežli „objektivní“ vytěžení archivních materiálů, mnohdy účelově interpretovaných.

Autoři se na rozhovor připravili velice pečlivě, aniž by svá zjištění zpovídanému jakkoli vnucovali nebo s ním polemizovali. Jeho tvrzení, zpravidla laskavá a plná pochopení, však uvádějí do kontextu, komentují jednotlivé reálie, zmíněné osoby i dobové souvislosti. Vysvětlují, jak je napadla myšlenka vést takové bilanční povídání. A začínají od Kallistova dětství a jeho rodinného zázemí.

Dozvíme se třeba, že po válce, na sklonku čtyřicátých let, navštěvoval výběrové internátní gymnázium v Poděbradech a jeho spolužáky – byť staršími – byly později známé, ač v některých případech i kontroverzní osobnosti, Václav Havel, Miloš Forman, Ctirad Mašín. Původně bylo toto učiliště určeno pro válkou postižené děti, avšak pronikli tam rovněž potomci z bohatých či později (pro)komunistických rodin. Kallista však tvrdí, že zastoupeny byly i úplně obyčejné rodiny; vždyť z jedné takové sám pocházel. Pobyl v Poděbradech pouhý rok, než komunisté všechna víceletá gymnázia zrušili. Pokračování na www.iliteratura.cz

Jan Jaroš (iLiteratura.cz, 22. 6. 2019)

Příběh autorova života. Zachycuje dětství a mládí prožívané v protektorátní době v Brně a Olomouci. Autor popisuje dramatický útěk před koncem války, poválečnou nejistotu, denacifikační problémy německé společnosti. Podává informace o svém studiu, konfliktech s pedagogy, prvních literárních pokusech a tvůrčím a lidském růstu autora. Život jde dále, je prožívaný mezi nakladatelstvími, redakcemi a kolegy na pozadí vlastní tvorby. Autor velmi nevtíravě a jemně naznačuje významné milníky světové civilizace: Gagarin, první lidé na Měsíci, povstání v Maďarsku, sovětská okupace Československa, berlínská zeď, Willy Brandt. V knize jsou zachyceny problémy, změny a vývoj nakladatelského a literárního života poválečného Německa. Vzpomínky jsou věnovány vývoji německy psané literatury, měnícímu se stylu života a reflexi společnosti v literární tvorbě. Z celého textu je patrná autorova angažovanost, nejen literární, ve prospěch slušného života lidí.

PhDr. Miloš Kvapil

Druhá část studie o komiksu obsahuje informace o dalších třinácti tvůrcích, jejichž jména jsou těsně spjata s tímto tvůrčím projevem. Jsou to tvůrci, kteří tvořili v období, které bylo krajně nepříznivé pro studovanou a popisovanou uměleckou činnost - období nacistické a komunistické totality. Ta se vyjadřovala ke všemu, tedy i k umění komiksu. Byl ostrakizován, pronásledován a umlčován. Jako výrazné osobnosti jsou zde prezentovány dvojice významných tvůrců - Foglar - Fischer, autoři Rychlých šípů, a dále významný, nenapodobitelný a neopakovatelný autor Kája Saudek. V nich všichni následovníci viděli své vzory. Svazek zahrnuje komiksovou tvorbu v podstatě až do současnosti. Je to období velmi proměnlivé a má své vrcholy i místa tápání. Pochopitelně vše je dáno politickým a posléze i ekonomickým klimatem. Téměř všichni tvůrci tvoří pro děti a dospívající mládež. Tematicky čerpají z westernů, dětských figurek, oblasti sci-fi. Závěr publikace je věnován autorům, kteří mají své kořeny v Československu, byť zde již nežijí. Tak jako první svazek je i tento doplněn grafickými ukázkami tvorby autorů a barevnou přílohou. Z textu je patrné, že vrchol éry comicsu – komiksu je již za námi. Nicméně jsou autoři, kteří s plným nasazením a odhodláním tvoří dále. A to zřejmě není málo. Celé dílo je velmi přehledné, psané přístupným jazykem a pro neinformovaného čtenáře může být klíčem k poznání i osobnímu potěšení.

PhDr. Miloš Kvapil 

Vynikající studie o komiksu. V minulém režimu šlo o umělecký projev, který byl více než přehlížen. V předkládané studii jde o obecnou charakteristiku této umělecké tvorby patnácti tvůrců. Obecně jsou známí asi jen Josef Lada a Ondřej Sekora, nebyli však sami. Každému tvůrci je věnován prostor, jsou zde zachyceny jeho životní osudy i umělecké pokusy, selhání i období tvůrčích úspěchů. Soustředit všechny tyto údaje byla nemalá a zcela nepochybně vyčerpávající heuristická práce. Autor zmiňuje, že soustředění dat trvalo asi deset let. Současně jsou některé artefakty nedohledatelné. Inspirace k tvorbě pochází buď z americké komiksové produkce, nebo z vlastních pokusů. Ty převážně komediálně a humorně líčí dobrodružství dětí, zvířat, nešiků a jiných osůbek. Nezřídka jsou komiksy orientovány na dobrodružné cesty do exotických zemí, ponejvíce do Afriky. Nezanedbatelná je také inspirace Divokým západem. Studie je doplněna ukázkami tvorby všech zmiňovaných autorů. Kdo má o komiks zájem, zcela nepochybně po této publikaci sáhne, a nejen sáhne. Je to velký zdroj informací, poučení a mnohdy i potěšení.

PhDr. Miloš Kvapil

Velmi zajímavá a přínosná studie ze života krajanů usídlených v USA. Autor v první části věnuje svou pozornost migraci z českých zemí do USA a Kanady, sleduje příčiny migrace, její vývoj a její etablování v podmínkách Ameriky. Zaměřuje se na vznik nejrůznějších spolků a asociací a jejich publikačních aktivit. To vše zatím v mírových podmínkách. Dále věnuje pozornost aktivitám krajanů během 1. a zejména 2. světové války. Zde je meritum celé studie: propagace účasti československých krajanů ve válečném úsilí, podpora válečného úsilí USA a reflexe v krajanském tisku. Mimo hlavní pozornost jsou zde také několikrát zmíněny různé postoje americké administrativy vůči Američanům japonského, italského a německého původu. Studie je doplněna fotografickou dokumentací krajanského tisku a přepisem desítek novinových textů z pera novinářů, vojáků i krajanů v amerických sídlech. Akcentovány jsou různé významné události, např. Lidice, výcvik branců a dobrovolníků československého původu. Podstatnou část tvoří dopisy krajanů ze všech oblastí, kde byla americká armáda nasazována, nekrology za padlé, články týkající se vyznamenávání vojáků československého původu, poválečné angažování krajanů ve prospěch osvobozeného Československa atd. V těchto písemných projevech je také možné sledovat proměny českého a slovenského jazyka v amerických podmínkách a proměnlivost ve znalostech původního i přijatého jazyka.

PhDr. Miloš Kvapil

Page 1 of 3