2016 0442Na téměř poslední stránce tohoto vynikajícího díla autorka píše: „ V resumé se sluší shrnout „poznatky a výdobytky“, které výzkum přinesl (i proto, aby měl pak případný recensent lehčí práci)“. Tato věta je projevem velké skromnosti autorčiny. Kdo se jen na chvíli začetl do mnohovrstevnatých textů, je vtahován do světa, který zde reálně existoval, ale který, bohužel, pod ranami osudu již zanikl. Autorka ctí název své studie, podává hluboké a všestranné informace o literatuře psané druhým zemským jazykem, a to v Praze, na Moravě. Zvláštní pozornost je pak věnována literatuře psané židovským etnikem ve všech korunních zemích. Je to práce téměř archeologická, pečlivá a hlavně otevřeně promlouvající o přínosu německy mluvících spoluobčanů k obci i světu. Jména, která máme téměř mimoděk uložena v paměti nebo se o nich dozvídáme poprvé v životě, se stávají živými lidmi, kteří reflektují své názory a postoje, a promlouvají tak o svém životě a jeho hodnotách. Autorka sleduje s velkou pečlivostí životy autorů, obvykle ne příliš šťastné, a jejich dílo analyzuje, dává do souvislostí s dobovými reáliemi. Ne všichni jsou literární hvězdy, ale za všemi je dodnes patrná hluboká a poctivá literární stopa. Tento svět, svět dvojjazyčných českých zemí, již neexistuje. Je tedy velmi přínosné, že to, co je známo, bylo zachyceno v této monografii. Z textu je patrné, že stále je co objevovat, interpretovat a vydávat. Gándhí kdysi napsal, že jedním okem se dívá jako hinduista, druhým jako muslim. Soudím, že i naše literatura si měla udržet tradici dvojjazyčnosti. … fanatismus a lidská zloba však tuto možnost znemožnily. Pokud jsem v monografii něco postrádal, byl to místopisný rejstřík. Čtenář by se mohl snadněji dozvědět něco o autorech ze svého okolí.
Celá studie je psána výsostně kultivovaným jazykem a i pro čtenáře bez germanistického vzdělání je pravým potěšením.

PhDr. Miloš Kvapil