Olomoucká univerzita, ohlížejíc se po svých novodobých dějinách, začala vydávat edici, „Paměť UP“. Jejím prostřednictvím chce doplňovat obraz vývoje univerzity v minulých létech. Je přirozené, že hledá svědky, ale je asi náhoda, že první svazek byl naplněn částí pamětí, které sepsala Julie Nováková, dnes známá širší veřejnosti především jako komenioložka. Část jejího komplikovaného profesního životopisu je však spojena s jejím působením v Olomouci, kde pobyla celkem třináct let.

(...)

Paměti Julie Novákové mají jistě cenu právě pro olomouckou univerzitu, protože vyvolávají ze zapomnění velké množství tehdejších pedagogů i studentů, k nimž měla autorka zřetelně láskyplný vztah a až do konce života sledovala jejich životní dráhy s velkým pochopením a empatií. Nemohu ovšem zatajit, že jsem byla proti publikování pamětí Julie Novákové a nyní mám za to, že zveřejňování takovýchto textů není ani nutné, ani žádoucí. Stačí přece, mají-li seriozní badatelé k pamětem přístup. Navíc publikováním pouze této části pamětí se čtenáři nedostanou informace, které by osvětlily Novakové postoje k okolí. A přitom by bylo třeba, abychom věděli alespoň něco o krušném osudu nemanželského dítěte vyrůstajícího bez matky (navíc otec byl Žid, nevlastní bratr Alexandr zahynul v koncentračním táboře). To bylo na počátku všech jejích problémů a právě to nepochybně způsobilo (jistě více než její nedoslýchavost), že měla celý život problém zařadit se do společnosti a všude se cítila jako outsider. Ti, kdož Julii Novákovou osobně znali, jistě potvrdí, že její sebeprezentace v Pamětech nezahrnuje ty její povahové rysy, pro které jsme ji měli rádi a pro které jsme si jí vážili.

Eva Stehlíková (Praha)

Zdroj: LISTY FILOLOGICKÉ FOLIE PHOLOLOGICA, 133/2010/1-, Kabinet pro klasická studia, FLÚ AV ČR, v. v. i., Praha