2010 140Literární teoretik a kritik František Valouch (ročník 1935) vydal knihu deníkových záznamů, které si psal od roku 2000. Jmenuje se Kombinované techniky života a jsou v ní namíchány přírodní imprese, útržky vzpomínek, ohlasy z četby knih, zamyšlení nad denním tiskem, glosy z pedagogického působení na olomoucké Univerzitě Palackého, záznamy hovorů se ženou a s přáteli, především s Ludvíkem Kunderou.
Ty drobné, ale obsažné texty nezapřou, že je psal člověk s obrovskou literární erudicí, vzdělaný vysokoškolský pedagog – a zároveň básník, autor několika sbírek poezie, člověk empatický a emotivní. Řada překvapivých postřehů čtenáři utkví v paměti, jako by a to byly aforismy nebo maximy.

 

Valouchovy deníkové zápisy je obtížné charakterizovat jako celek – každý je trochu jiný, všechny dohromady však ovládá fenomén času a jazyka, silně se v nich prosazuje živelné autorské „já“, okamžitý postřeh, vtipná poznámka na okraj i kritické hodnocení, nikde se v nich nesklouzává k povrchní charakteristice. Autor ve svých záznamech odvážně překračuje hranice různých žánrů i stylů a vytváří texty s břitkým intelektuálním ostřím a zároveň s osobitou lyrickou rezonancí, bezděčně v nich tak podněcuje i k hlubším úvahám nad smyslem života a nad duchovním posláním tvorby jako takové, té literární především.
Kniha je i svým vnějším vzhledem sličná, vkusně vytištěná a vyšperkovaná výtvarnými kreacemi Ludvíka Kundery, je i ideální četbou pro čtenáře, kteří rádi vidí autorovi do karet a vedou s ním soustavný dialog, a také pro ty, kdo se rádi nechají okouzlit češtinou lahodnou jako moravské víno a léčivou jako moravská trnkovice.

Jiří Žáček

Zdroj: Literární noviny (27. 1. 2011)